Zatímco u nás se stále diskutuje, kde a kdy zahájit stavbu rychlotratí, v Japonsku se úspěšně testuje vlak maglev, který je schopen dosahovat běžné cestovní rychlosti 500 km/h. Maglev nevyužívá klasické kolejnice, ale za pomocí magnetů se nad tratí vznáší, magnetické pole také vlak pohybuje vpřed. V Japonsku je rovněž v pokročilé fázi příprav železniční trať maglev mezi městy Tokio, Nagoja a Ósaka známá pod názvem Chuo Shinkansen (Čuo šinkanzen). Dopravce JR Central by rád zahájil komerční provoz z Tokia do Nagoje v roce 2025 a do Ósaky v r. 2045.

Testovací tratě maglev

Japonci odstartovali vysokorychlostní železniční dopravu 1. října 1964, zhruba po 5 letech výstavby 515 km trati mezi městy Tokio a Osaka. Tehdejší max. rychlost 210 km/h byla vnímaná jako závratná. Ve stejné době si začali pohrávat s myšlenkou, že by vlak mohl opustit klasické kolejnice a nad tratí se vznášet. V roce 1975 tedy zahájili stavbu 7 km zkušební trati maglev v prefektuře Mijazaki a v roce 1977 ji vybavili systémem SCMaglev (supravodivý maglev). Od roku 1990 do 1997 vybudovali druhou 18,4 km dlouhou testovací trať v prefektuře Yamanashi. Ta již byla budována tak, aby co nejvíce připomínala běžnou trať, byla vybudována s tunely, mosty, zatáčkami a stoupáními. Od roku 2011 do letošního roku byla prodloužena na 42,8 km.

Čuo šinkanzen – dálková trať maglev

Testovací trať v prefektuře Yamanashi bude součástí plánované maglev trati Čuo šinkanzen mezi Tokiem a Nagojou. Čuo šinkanzen lze volně nazvat jako centrální šinkanzen, nevede totiž jako první trať Tókaidó–šinkanzenu podél pobřeží, ale vnitrozemím přes hory. Jejím cílem je další zrychlení železniční dopravy a také odlehčení nejvytíženější japonské VRT. Tato trať by měla být komerčním završením vývoje systému maglév v Japonsku, který probíhá od 70. let minulého století. V květnu 2011 vláda schválila povolení k výstavbě trati. Trasa Tokio – Nagoja má 3 varianty v délce od 286 do 334 km. Nejkratší variantu trasy by vlaky maglev měly zvládnout za 40 minut. To však nebude dříve než v roce 2025. Náklady na nejkratší variantu trasy o délce 286 km se odhadují na 5 100 miliard jenů (978 miliard Kč), tzn. neuvěřitelných cca 3,4 miliardy Kč/ km.

Maglev Linimo

V Japonsku je v komerčním provozu ještě tzv. „pomalý“ maglev Linimo jezdící max. rychlostí 100 km/h. Byl vybudován v roce 2005 v prefektuře Aiči nedaleko Nagoji při příležitosti světové výstavy Expo 2005. Trať sloužící jako metro je dlouhá 9 km a má 9 stanic. Vlaky jsou udržovány magnety 8 mm nad tratí a jsou schopny přepravit 4000 cestujících/ hod v jednom směru. Náklady na vybudování tratě dosáhly cca 575 mil. dolarů, tzn. cca 11 miliard Kč.

Maglev vozidla

Historicky první japonský vlak typu maglev měl typové označení LSM200 a byl představen v roce 1972. Poté bylo vyvinuto několik dalších testovacích typů až k typu MLX01, který byl vyroben v roce 1995 a je držitelem dosud platného rychlostního rekordu. V prosinci 2012 byl představen nový typ vlaku maglev série L0, který si objednal dopravce JR Central pro využití na přepravu cestujících po trase Čuo šinkanzenu. Výrobní společnosti Mitsubishi Heavy Industries a Nippon Sharyo dodají celkem 14 vozů tohoto typu maglev. V červnu 2013 bylo spojeno 5 vozů vlaku maglev L0 a začaly jejich testy na trati Yamanashi. Vlak je schopen dosáhnout cestovní rychlosti 500 km/h. Této rychlosti již při testech s cestujícími i dosáhl.

Vlak Maglev je držitelém světového rychlostního rekordu z 2. prosince 2003, kdy na 18,4 km dlouhé testovací trati Yamanashi dosáhl vlak MLX01 rychlosti 581 km/h. Držitelem rekordu klasického vlaku jedoucího po kolejích je TGV s rychlostí 574,8 km/h, ten však této rychlosti dosáhl na mírně klesající trati dlouhé téměř 150 km.

testovací jízda maglev série L0 a dosažní 500 km/h: