vysokorychlostní tratě – Itálie

Pendolino ETR 450
„Pendolino“ ETR 450, výroba 1987-92
(Wikimedia, Marco M., 2009)

Málokdo ví, že první evropskou vysokorychlostní tratí se stala italská „Direttissima“ (nejpřímější), mezi Římem a Florencií jejíž první úsek, Roma Termini – Pieve v délce 138 km, byl postavený již v roce 1977 a to pro rychlost 250 km/h. Tuto max. rychlost využily vlaky ETR 450 Pendolino na lince Řím-Miláno až v roce 1988. Další úseky se výrazně zpozdily, následovalo 51 km mezi Pieve a Arezzo dokončené v roce 1985, 20 km mezi Valdarno a Florencií v roce 1986 a poslední úsek v délce 44 km mezi Arezzo a Valdarno byl dokončen v roce 1992. Direttisima měří 254 km a nyní vlaky urazí cestu z Florencie do Říma za 1,5 hodiny.

Miláno – Řím – Neapol – Salerno/ Turíno – Miláno – Benátky

vysokorychlostní tratě Itálie
italské vysokorychlostní tratě
(Wikimedia, Sinigagl, 9/2012)

Současný systém vysokorychlostních tratí propojuje Itálii ve dvou směrech. Jedna páteřní VRT vede ze severu na jih, z Milána přes Boloňu, Florencii, Řím a Neapol do Salerna s max. rychlostí 300 km/h. Zajímavosti 98 km dlouhého vysokorychlostního úseku mezi Boloňou a Florencií je to, že 92% železniční trati vede v tunelech pod masivem Apenin. U Boloně vznikla křižovatka vysokorychlostních tratí, kdy se zde z hlavní severojižní trati odděluje odbočka směrem do Verony/ resp. Padovy aBenátek.

Druhá VRT propojuje severní Itálii ze západu na východ, z Turína přes Miláno a Veronu do Benátek, přičemž některé úseky jsou ještě ve výstavbě (Miláno – Treviglio, Padua-Mestre). Nové tratě jsou projektovány na 360 km/h, v současnosti provozované s max. rychlostí 300 km/h. Ačkoli první úseky VRT byly otevírány již v 70. a 80. letech, další nové VRT tratě byly zprovozňovány až po roce 2005 (např. Řím – Neapol, Turín – Miláno). Od roku 2011 je ve výstavbě vysokorychlostní železniční trať z Milána do Janova. V přípravě je trať z Turína do francouzského Lyonu.

Celková délka italských vysokorychlostních tratí pro rychlost 250 km/h a více dle UIC a její metodiky k 1.4.2013 činila 923 km. V roce 2011 italskou síť VRT využilo 25 miliónů cestujících.

Italské rychlovlaky Trenitalia

rychlovlak ETR 500 Frecciarossa
ETR 500 „Frecciarossa“ od Trenitalia
(Wikimedia, Mikhail Shcherbakov, 2010)

Rychlovlaky ETR (Elettro Treno Rapido) většinou italské provenience provozuje národní dopravce Trenitalia. Vlaky ETR jsou buď naklápěcí, nazývány jako Pendolino (ETR 401, ETR 450, ETR 460, ETR 470, ETR 480, ETR 600) nebo bez naklápění (ETR 200, ETR 220, ETR 300, ETR 250, ETR 500, ETR 1000). Na lince z Turína přes Miláno, Řím a Neapol do Salerna provozuje státní Trenitalia rychlovlaky pod obchodním označením Frecciarossa (červený šíp).

 

Soukromé rychlovlaky Italo

italský rychlovlak Italo
rychlovlak AGV ETR575 od Italo
(Wikimedia, Hoff1980, 2012)

Italové neměli jen první evropskou VRT, ale také prvního soukromého vysokorychlostního dopravce. Od 28. dubna 2012 provozuje soukromý železniční dopravce Nuovo Trasporto Viaggiatori (NTV) pod obchodním označením Italo 25 francouzských rychlovlaků AGV (nástupce TGV) schopných jet až 360 km/h. Společnost NTV založili 4 podnikatelé s cílem konkurovat státní společnosti Trenitalia. Jejich vlaky jezdí na 2 hlavních linkách: první v trase Turíno – Miláno – Bologna – Řím – Neapol – Salerno a druhá z Říma přes Boloňu do Benátek.

Frecciarossa ETR1000
nový „červený šíp“ Frecciarossa ETR1000 na výstavě InnoTrans 2014
(Wikimedia, Björn König, 2014)

1 komentář u „vysokorychlostní tratě – Itálie“

Komentáře nejsou povoleny.