S dětmi jsme chtěli vyzkoušet nový modrý „supervlak“ Českých drah – railjet. A když už, tak vyzkoušet to nejlepší co nabízí, třídu Business. Navíc je do prosince 2014 tato třída 1+ (Business) za cenu běžné 1. třídy. Pro svezení railjetem jsme si vybrali úsek Brno – Břeclav, kde téměř v celé trase jede vlak 160 km/h.

Jízdenky pro dospělého a dítě (druhé dítě do 6 let jelo zdarma) jsme koupili v eshopu Českých drah. Jde to poměrně snadno. Zadali jsme odkud kam, zaškrtli 1. třídu, počet osob a jejich věk. Spočetlo nám to cenu a nabídlo možnost bezplatné rezervace místa. Klikli jsme na výběr místa na plánku vozu a vybrali si sedadla. V modrém ČD railjetu je pouze 6 sedadel v Business třídě, jsou to sedadla č. 11,13,16,21,24,26 ve voze č. 27. Bez jakékoliv slevy jsme za 1 dospělého a 2 děti (i neplatící dítě do 6 let má nárok na místenku zdarma) zaplatili platební kartou 190 Kč. Na mobilu pípla SMS s kódem jízdenky pro průvodčího. Pro jistotu jsem vytiskl i papírovou jízdenku z mailu.

Na brněnské hlavní nádraží jsme dorazili s velkým předstihem. Čas jsme si ukrátili prohlídkou vagónu muzea vlakové pošty a poté jsme šli vyzkoušet kvalitu čekárny 1. třídy – ČD Lounge. Ta je umístěna za poněkud nedobytnými dveřmi v ČD Centru. Snad, aby tam nechodili „běžní cestující“. Před vstupem je potřeba zajít na přepážku a požádat o otevření (pokud je u přepážky fronta na lístky, je potřeba na paní mávnout, ať nemusíte čekat). Místnost ČD Lounge je dosti velká až působí neútulně, avšak modrá křesílka jsou velmi pohodlná. Překvapil mne koutek pro děti, asi v „jedničce“ počítají s rodinami s dětmi. (aktualizace dne 5.6.: dle tiskového mluvčí ČD p. Šťáhlavského jsou čekárny určeny také pro cestující s dětmi s jízdenkami pro 2. třídu). K dispozici jsou zdarma noviny a pitná voda z barelu. Využili jsme také dokonale čistého WC. Malou vadou na kráse této oázy ticha je, že nefunguje obrazovka s odjezdy vlaků a nejde zde ani slyšet hlášení rozhlasu.

Čas příjezdu našeho vlaku IC Zdeněk Fibich se blíží, hurá tedy na 1. nástupiště! Na nástupišti si musíme dávat dobrý pozor, ať nestoupneme do holubího trusu. Je vidět že podhledy pod střechou jsou zanedbané, tak tam hnízdí holubi, kteří vykonávají svou potřebu přímo na cestující. Toho jsme byli naštěstí ušetřeni. Modrý krasavec railjet již přijíždí! Vyhlížíme vagón se žlutým pruhem nad okny a s nápisem business. Zastavuje přímo před námi. Po stisknutí ovládacího tlačítka vedle dveří se vysune spodní schod, dveře se automaticky otevřou. Nástup je velmi pohodlný, schody mají hluboké stupnice a nejsou prudké. Vystoupáme po nich, zahneme doprava, automaticky se otevřou dveře s nápisem „1 Business“ a vstupujeme do velkoprostorového vozu s křesly potaženými černou kůží a s červenými podhlavníky.

Kromě zdařilého designu naše nosy upoutá vůně kůže. Šest polohovacích křesel Business třídy se na první pohled liší od zbytku 1. třídy. Jsou mohutná, je mezi nimi široká ulička a mají jakési zvedací „podnožníky“. Ihned zkoušíme polohování. Spodní podpěra mírně vyzvedne vaše nohy, opěradlo lze sklopit, takže vytvoříte jakési pololehátko. I při mé výšce téměř 190 cm se mi zde sedí/ leží velmi pohodlně. Opěrky rukou jsou také potažené kůží. Děti si s polohováním křesel řádně vyhrály. Oproti „běžné jedničce“ business sedadla nabízejí více prostoru, prakticky každé je u okna. Jediné co by se dalo vytknout: Business oddíl není oddělený od zbytku 1. třídy přepážkou a všichni cestující z 1. třídy musí přes vás projít na záchod. Těch naštěstí není moc, protože jednička nejede plná.

Překvapuje nás jak je jízda tichá, téměř neslyšíme hluk z protijedoucích vlaků, a necítíme žádné otřesy. Na všudypřítomných LCD obrazovkách sledujeme aktuální rychlost. Když railjet zpomalí ze 160 na 100 km/h, přijde nám to jako bychom jeli jen šedesátkou. Při návštěvě toalety marně hledáme na dveřích kliku. Stačí jen zatlačit a dveře se otevřou dovnitř. Prostor je stísněný, na jedné zdi fólie s imitací dřeva, na druhé velké zrcadlo. Poté se vydáváme na malou prohlídku vlaku. Mezi vagóny nejsou dveře, jsou pohodlně volně průchozí, jen velkoprostorová část vozu se sedadly je oddělena od nástupních dveří a průchodu mezi vagóny skleněnými dveřmi se senzorem otevírání. Hned ve vedlejším voze je Infopoint, pár sedadel další 1. třídy a malá restaurace. Ve voze druhé třídy (economy) objevujeme malé dětské kino. Vracíme se zpět do svých křesílek a po vychutnávání posledních minut jízdy se z vlakového rozhlasu ozývá: „Dámy a pánové za několik minut přijíždíme do konečné stanice Břeclav“. A naše zážitková jízda v railjet business končí.

Autor: Lubomír Kaplan