vysokorychlostní Belgie a Nizozemí
Belgické vysokorychlostní tratě byly zpočátku stavěny jako napojení na francouzskou železniční síť LGV. V roce 1997 byla otevřena HSL1 mezi Bruselem a francouzským Lille (délka 88km, rychlost 300 km/h). V roce 2002 vnitrostátní spojení HSL2 Leuven (u Bruselu) – Liége (délka 95km, rychlost 300 km/h). Na ni navázalo v roce 2009 přeshraniční spojení do německých Cách (délka 42km, rychlost 260 km/h). Poslední vybudovanou tratí je HSL4 z Antwerp do holandského Rotterdamu (v Belgii délka 40km, rychlost 300 km/h).
V Nizozemí na belgickou HSL4 navazuje od roku 2009 jediná vysokorychlostní trať HSL-Zuid z Rotterdamu, přes letiště Schiphol do Amsterdamu (délka 125 km, rychlost až 300 km/h).
vysokorychlostní Velká Británie
Počátky výstavby britských vysokorychlostních železnic se pojí s dokončením Eurotunelu (1994), který poprvé umožnil železniční spojení Británie a Francie. Až do roku 2007 se rychlovlaky Eurostar (TGV) z Paříže nebo Bruselu musely na anglické straně do Londýna ploužit na starých konvenčních tratích. V tomto roce byla kompletně dokončena první britská High Speed 1 (HS1) od Eurotunelu až na londýnské nádraží St. Pancras (délka 114 km, rychlost 300 km/h). Ostatní vysokorychlostní tratě West Coast Main Line, London–Preston–Edinburgh (délka 645 km), East Coast Main Line, London–Newcastle–Edinburgh (632 km) a Great Western Main Line, London–Bristol (188 km) jsou pouze rekonstruované tratě na max. rychlost 200 km/h. V plánu jsou nová High Speed 2 s traťovou rychlostí 400 km/h mezi Londýnem a Birminghamem (191 km) s výstavbou 2017 – 2026.
vysokorychlostní Rakousko
V Rakousku je jako nejdůležitější VRT považována tzv. západní dráha (Westbahn) vedoucí z Vídně přes Linz do Salzburgu. Úseky, které jsou postupně od roku 2001 po rekonstrukci otevírány St. Pölten–Ybbs/Donau, Amstetten–St. Valentin, St. Valentin–Asten a Asten–Linz (celkem 116 km) jsou zmodernizovány na rychlost 200 km/h. Nově vybudované úseky Wien–St. Pölten (otevření 2012) a Ybbs/Donau–Amstetten (2015) jsou již postaveny pro rychlost 250 km/h. Cílový stav je dosažení „Schématu 1-2-3“, kdy cestovní doba z Vídně do Lince (188 km) bude 1h, do Salzburgu 2h (312 km) a do Mnichova (466 km), resp. do Innsbrucku 3h. V roce 2012 trvala cesta do Salzburgu 3 h a do Innsbrucku 4,5 h. Na rakouských VRT jezdí zejména německé ICE nebo rakouské RailJety (Siemens Viaggio Comfort). Součástí vysokorychlostní sítě se od roku 2014 stalo nově zbudované nádraží Wien-Hauptbahnhof.
vysokorychlostní Polsko
Polsko je zemí, kde donedávna nebyly téměř žádné dálnice. S přípravou na fotbalové Euro se však tento stav radikálně změnil. Dnes nemá Polsko téměř žádné vysokorychlostní tratě, má však velké ambice stát se první východoevropskou zemí EU, která bude mít vybudované vysokorychlostní tratě. V současnosti probíhá modernizace Centralnej Magistrali Kolejowej (CMK) z Varšavy do Katovic, kde je max. rychlost zvyšována na 200 km/h (do roku 2015), výhledově až na 300 km/h. V železničních mapách je už zakreslená tzv. Ypsilonka (název z tvaru písmene Y), která má propojit Varšavu, Lodž, Poznaň a Wrocław. Jde o 450 km dlouhou novostavbu, která je projektována na rychlost 350 km/h a její dokončení se předpokládá do roku 2030 (rozhodnutí Ministerstva dopravy z 2011).
vysokorychlostní Rusko
Ani Rusko nechtělo zůstat pozadu za železničními velmocemi a v listopadu 2009 zprovoznilo první vysokorychlostní trať mezi Moskvou a Petrohradem. Železniční trať má „ruský“ rozchod 1520 mm a nejvyšší rychlost je na ni zatím 250 km/h. V plánu je však její zvýšení až na 330 km/h. Ruské státní dráhy (RŽD, rusky Российские железные дороги) na trati využívají rychlovlaky Sapsan (Сапсан) vyráběné německým Siemensem, které jsou odvozeny z modelu Velaro. Druhá vysokorychlostní trať v Rusku je plánována z Moskvy do Nižného Novgorodu s plánovanou rychlostí 300 km/h.
Vysokorychlostní Turecko
Turecko, země na prahu Evropy, v posledních 10 letech masivně investuje do rozvoje železnice a výstavby nových vysokorychlostních tratí. V roce 2003 byla zahájena výstavba 533 km dlouhé dvoukolejné VRT mezi Ankarou a Istanbulem. Od roku 2009 je otevřen první úsek mezi Ankarou a Eskişehirem (245 km), kde rychlovlaky HT65000 od španělského výrobce CAF dosahují max. rychlosti 250 km/h. Celá trasa Ankara-Istanbul byla zprovozněna v červenci 2014. Druhou tureckou VRT se v roce 2010 stala železniční trať z Ankary na jih do města Konya (320 km), kterou rychlovlaky HT65000 urazí za 1,5h. Nový úsek Polatlı – Konya s délkou 212 km je projektován až na 350 km/h. Střednědobým plánem Turecka je mít 10 000 km VRT do roku 2023.