Japonsko je velmi hustě osídlená země, kde velká část obyvatelstva žije ve městech. Po 2. světové válce nebyla tolik rozvinutá individuální automobilová doprava a byla zde docela velká poptávka po železnici. Japonský železniční systém se svými úzkorozchodnými kolejemi (1067 mm) této poptávce nedostačoval. Japonské výrobky jsou známy svými inovacemi, i v železniční dopravě se tamní vláda rozhodla k velké inovaci. V roce 1964 (před letní olympiádou v Tokiu) tak jako první na světě byla otevřena vysokorychlostní trať s normálním rozchodem 1435 mm pod názvem Shinkansen (nová hlavní linka). Byla nazvána Tokaido, měřila 515 km, spojuje Tokio s Ósakou a zpočátku byla max. rychlost 210 km/h. Byl o ni obrovský zájem, přepravila 55 mil. cestujících ročně a na základě této zkušenosti bylo rozhodnuto o stavbě dalších tratí šinkansen. Zde byl položen základní kámen vysokorychlostní železnice nejen v Japonsku, ale pro celý svět.
Šest hlavních železničních tratí šinkanzen

Nejstarší Trať Tókaidó-šinkanzen vede od roku 1964 hustě osídlenou oblastí u pobřeží ostrova Honšú z Tokia západně přes Nagoju a Kjóto do Ósaky. Na trati dlouhé 515 km jezdí vlaky ve špičce s 10 min. intervalem. V roce 1975 byla z Ósaky dále na západ otevřena trať Sanjó-šinkanzen přes Kóbe, Hirošimu do Fukuoky (terminál Hakata) o délce 554 km a s traťovou rychlostí až 300 km/h. Mezi roky 1982 a 2010 byla postupně zprovozněna nejdelší japonská VRT (675 km) – Tóhoku-šinkanzen, která dnes vede z Tokia na severovýchod přes Sendai a Morioka do Aomori. Rychlovlaky Hayabusa série E5 Shinkansen zvládnou od roku 2011 celou trať za 3h 11m, průměrná cestovní rychlost 210 km/h (včetně 3 zastávek na trase). V roce 1982 byl zahájen provoz na trati Džóecu-šinkanzen (270 km) severozápadně od Tokia přes Takasaki do pobřežního Niigata. Z této trati byla v roce 1997 vybudována ve městě Takasaki odbočka do Nagana s délkou 117 km a byla nazvána Nagano-šinkanzen. Poslední otevřenou tratí je Kjúšú-šinkanzen (2004-2011), který ve městě Fukuoka (terminál Hakata) navazuje na Sanjó-šinkansen. Trať dlouhá 257 km vede ze severu ostrova Kjúšú, terminál Hakata, přes Kumamoto na jih do města Kagošima.
Celková délka vysokorychlostních šinkansen tratí dle UIC v roce 2011 činila cca 2 600 km a byla tak druhou nejdelší sítí VRT na světě.
Nově budované vysokorychlostní tratě shikansen
Nově budovaná 228 km dlouhá trať Hokuriku-shinkansen z Nagana do Kanazawy by měla být otevřena v roce 2013. V Naganu navazuje na již provozovanou Nagano-shinkansen. Vybudováním nové trasy Hokkaido-shinkansen vznikne napojení severního ostrova Hokkaido na ostrov Honšu shinkansen tratí. Využije se již stávající Seikanský železniční tunel (54 km). Do roku 2015 by měl být dán do provozu úsek z Aomori do Hakodate (149 km). Výhledově se počítá s prodloužením až do Sappora (přibude 211 km).
Konkurence v železniční dopravě
V Japonsku dopravu provozuje velké množství železničních společností. Tito železniční dopravci si kromě železničních souprav spravují také své vlastní tratě. Státní železnice byly přetransformovány na několik soukromých nástupnických společností v roce 1986. Provoz na vysokorychlostních tratích šinkanzen je rozdělen takto:
- Tókaidó-šinkansen: JR West (Ósaka) a JR Central (Nagoja)
- Sanjó-šinkansen: JR West
- Tóhoku, Džóecu a Nagano-šinkansen: JR East (Tokio)
- Kjúšú-šinkansen: JR Kjúšú (Fukuoka).
Budoucnost rychlých vlaků – Maglev až 500 km/h
Zní to trochu jako pohádka, ale Japonsko se rozhodlo vybudovat delší komerční trať typu Maglev (kratší tratě fungují v Číně a Koreji), kdy se vlak vznáší těsně nad tratí vybudované ze supravodivých magnetů a je schopen dosáhnout rychlosti 500 km/h. Trať má vést z Tokia přes Nagoyi do Ósaky s celkovou délkou 514 km. Stavba by měla být zahájena v roce 2014 a první úsek do Nagoyi je v plánu do roku 2027 a druhý do Ósaky do roku 2045. Náklady jsou dnes odhadovány na cca 113 mld. USD.

(Wikimedia, licence CC BY-SA 3.0, autor: Yosemite, )2005
1 komentář u „vysokorychlostní tratě – japonský šinkanzen“
Komentáře nejsou povoleny.