Vlakem 3000 km z Prahy do Málagy s dítětem

Málaga
Málaga, (Wikimedia, autor: Rosergoula 2011)

Málaga leží na jihu Španělska, nedaleko od afrických břehů. Z Prahy do Málagy je to po silnici cca 2 700 km a nepřetržitá cesta autem by zabrala přes 24h. Letadlem bez mezipřistání poletíte 3,5h. Jak se ale do Málagy dopravit, pokud máte fóbií z výšek a cestujete s malou holčičkou, která potřebuje pohyb a nevydrží být přikurtovaná na sedačce v autě nebo v autobuse? Zbývá vám vlak.

Olga s holčičkou Míšou se rozhodly, že na návštěvu za babičkou Aničkou pojedou do Málagy vlakem. Cenově nejvýhodněji je vyšla síťová jízdenka Interrail za 8 694 Kč, která platila pro neomezené cestování vlaky pro dospělého a dítě do 12 let. Měly 7 denní variantu Interrailu pro celou Evropu s tím, že těch 7 dnů si mohly vybrat jakkoliv během 1 měsíce platnosti. Složitější už bylo najít spojení Praha – Malaga s co nejméně přestupy. Cesta vede přes Německo, Francií a Španělsko, kde všude jezdí rychlovlaky, tak by to nemusel být zase takový problém. Holky si to naplánovaly s přestupem v Drážďanech, Frankfurtu, Paříži a Barceloně. Cestou zpět to chtěly zkusit přes Madrid, Marseille a Štrasburk. Na všechny vlaky, kterými jely, si koupily pro jistotu místenky a také lehátka pro dva noční přesuny. K základnímu jízdnému tak musely připočíst 314€.

Jak nakonec dopadla cesta vlakem plánovaná na 36h? A jak se cestuje ve Francii vlakem, když se právě stávkuje? Přečtěte si zážitky v deníčku Olgy. Texty jsou zkráceny.

Praha – Málaga

12.6.2016

Usedáme do přistaveného rychlíku a v 6:27 se rozjíždíme vstříc velkému dobrodružství. První zádrhel – jak vyplnit jízdenku – mi pomohl vyřešit moc příjemný průvodčí.

8:15 Překročili jsme první hranice – jsme na území Německa.

V 9:55 přichází další úspěch – zvládly jsme přestup na vlak do Frankfurtu. Drážďanské nádraží naštěstí trochu znám, v informacích mi vytiskli papír, z jakého nástupiště odjedeme, a ještě jsem stihla dát rychlé školení paní z Ústí, která cestuje za dcerou do Fuldy.

Jedeme rychlovlakem ICE více jak 200 km rychlostí a vůbec to není poznat. Miška tu vedle mě vadne, ale nějak nemůže zabrat. Klidně by mohla ještě dvě hodiny spát, než budeme zase přestupovat.

12:34 Gotha – začíná pršet. Doufám, že to nepůjde s námi. Vlak je nacpaný k prasknutí. Ještě že máme místenky a nemusíme se s nikým dohadovat.

Praha-Malaga_vystupujeme ve Frankfurtu
Míša vystoupila z rychlovlaku ICE ve Frankfurtu

Dorazili jsme do Frankfurtu – nádraží podobné pražské „Masaryčce“, jen mnohem větší. Ale taky tu někdo myslel hlavou. Jediné WC, které tu je, je v suterénu. Hezky s kuframa po pevných schodech dolů a zase nahoru…

No a teď nás čeká Paříž. Míša se moc těší na metro, já poznatelně méně. Vzhledem k tomu, že právě probíhá EURO ve Francii, tak mám docela vítr.

19:07 Překročili jsme německo-francouzské hranice.

Teď procházel vlakem francouzský průvodčí, který si podle všeho povídal sám pro sebe (možná měl teda v uchu telefon, ale to nikdo neviděl) Já mu samozřejmě nerozuměla ani slovo, ale najednou se z jednoho sedadla ozvalo nahlas: „Merci“ a celý vagon se rozesmál!

Teda teď jedeme hodně přes 200 km/h. Hučí mi pěkně v uších, ale Míše prý nepřijde, že jedeme rychle!!!!

Praha-Malaga_Misa_spi_Gare de Lyon
Dospávání na Gare de Lyon se „stávkovacím balíčkem“ SNCF

Zhmotnila se moje noční můra. Náš další spoj z Paříže do Toulouse byl bez náhrady zrušen!!! První vlak naším směrem jede až zítra odpoledne… Takže po krátkém dohadování jsme na informacích vyfasovaly dvě krabice s jídlem a pitím, Míša tam měla i nějaké pastelky a omalovánky a ubytovali nás pro dnešní noc v lůžkovém vagonu v odstaveném vlaku. Tak doufám, že zítra se už pohneme z místa.

Ale teď už jdeme spát – máme toho za dnešek dost.

 

13.6.2016

V 6:30 byl budíček. Asi nechtěli, abychom byly přespané. Míše to samozřejmě nestačilo a dospává v hale na lavici pod dekou.

nádraží Paříž Gare de Lyon
nádraží Paříž Gare de Lyon

Přemístily jsme se pěšky na nádraží Gare de Lyon. Odtud bychom měly dál pokračovat do Barcelony, Madridu a snad i Malagy. Nejhorší bylo domluvit se na nových místenkách. V mezinárodní pokladně seděl takový mladý frajírek. Když jsem mu vysvětlila, co potřebuji, tak jen suše oznámil, že místenky už nemají, že je prodej uzavřen. Až když jsem zvedla hlas a zeptala se ho, co mám jako dělat, že jedu s malým dítětem a fakt se nebudu nikde povalovat 8 hodin po chodbičkách, tak mi zavolal svoji vedoucí. Ta mi sice místenky taky nedala, ale napsala na ty původní větu, aby mi průvodčí ve vlaku zajistil místa k sezení a dala k tomu razítko. Tak doufám, že to budou akceptovat a nezůstanu stát na perónu, protože ty vlaky jsou povinně místenkové. Nakonec stáli na nástupišti pracovníci francouzských drah a dávali lístečky s novými čísly místenek.

Tak jsme se dočkaly! Konečně jsme se dostaly z Paříže. Někdo se sem těší, já jsem ráda, že jsme vypadly! Rychlost našeho vlaku je právě teď 295 km/h – je mi trochu špatně a ani se nedá moc psát.

Celou cestu z Paříže vím prdlajs, co říkají – ve vlaku se mluví jen francouzsky a španělsky. Až v Perpignanu konečně zase promluvil rozhlas anglicky. A řekli opravdu důležitou informaci – Vážení cestující, náš vlak je připraven k odjezdu  Ale zase tu jen stojíme na nádraží a nic se neděje…. No teď už začínám pochybovat, že ten přípoj stihneme. Tak už vím, co se děje –  na vlastní kůži jsem zažila zátah na utečence. Máme vlak plný policajtů a kontrolují doklady. Ale protože pořád tvrdneme v Perpignanu, tak už jsem se s myšlenkou, že dneska budeme spát v normální posteli, rozloučila….

Druhý pokus s odjezdem vlaku z Perpignanu…. Sláva!!! Hnuli jsme se z místa. Teda vážně nevím, co lidi na té Francii mají – já budu opravdu ráda, až budeme odtud!

A právě jsme překročili hranice se Španělskem!

Pět let se chystám na dovolenou u Aničky ve Španělsku, konečně se mi podaří dát dohromady potřebné peníze a místo 36 hodin na cestě jsme po 34 hodinách skončily v Barceloně, před námi je 14 hodin na nádraží a vůbec netuším, jak dlouho zítra pojedeme do Malagy. Ale už naštěstí nikde nepřestupujeme. Doufám, že nás nepotká další katastrofa – stávkující Francouzi mi vážně stačili.

Když jsme dorazili do Barcelony, tak mi nějaký kluk, který podával informace přímo u vlaku, řekl, že protože jsme nestihly vlak (krucinál, nebylo to přece proto, že bych si někde kupovala hadříky na sebe a zapomněla přitom na čas), budu si muset zaplatit nové místenky! Řekla jsem mu, že nechápu, proč bych si je měla znovu kupovat, když jsem je už jednou zaplatila a nebyla to moje vina, že vlaky nejezdí tak, jak mají. No, a když se mě fakt hnusným opovržlivým hlasem zeptal, jestli nemám dalších 40 Euro, tak jsem jen odsekla, že nemám. Odvedl mě na informace a musím se dobrovolně přiznat, že když mi řekli, že další vlak jede až zítra ráno v 8, tak mi ruply nervy a já se rozbrečela. Myslela jsem, že jsem silnější holka, ale jak je vidět, tak mě rozhodí každá „maličkost“

Ale něco málo jsem tím svým asi dvouvteřinovým výlevem získala – zítra pojedeme v 1. třídě. Jen přežít tu dnešní noc na nádraží. Doufám, že budeme moct zůstat v hale a nevyhodí nás. Ani netuším, jestli tady celou noc staví vlaky.

14.6.2016

V 00:15 za mnou přišel do haly jeden policajt. Řekl mi, že nádraží se zavírá a musím s malou halu opustit. Začal mi sice ochotně vysvětlovat, jak se dostanu k nejbližšímu penzionu, ale bohužel španělsky. I když je pravda, že i kdyby mi cestu vysvětlil anglicky, tak bych se bála do té tmy vystrčit nos, protože mám obavu, že bych po Barceloně bloudila ještě za týden. Naštěstí se tam objevil „hodný“ policajt a ten mi řekl, ať se dojdu zeptat šéfa, že mě tam určitě nechá. Měl pravdu – nechal. A nejen to, ale nechali kvůli mně i jedny záchody otevřené, což mi další dva policajti přišli oznámit a pak mě ještě přemístili do příjezdové „haly“, která je mnohem menší, jsou tu lepší a hlavně měkké sedačky, je tu teplo a automat na kafe. Takže dobrou noc, ať vás blešky štípou celou noc

A ještě jeden poznatek – Francouzi jsou celkově takové studené čumáky, zato Španělé jsou mnohem vřelejší.

Vůbec jsem v noci nespala, i když jsme byly tuhle jedinou noc asi nejstřeženější dvojicí v celé Barceloně. Po dnešní noci znám všechny policajty na nádraží, všechny údržbáře i uklízeče a uklízečky. Všichni si se mnou chtěli povídat, ale anglicky každý řekl jen jedno slovo a pak začali mlít španělsky. To jsme si toho řekli!

vlak Barcelona - MálagaNástup do vlaku do Malagy byl ve velkém stylu – jako bychom nastupovaly do letadla. Nejdřív všechny věci na pás pod rentgen, pak jednotlivé odbavení cestujících a po schodech hezky dolů na nástupiště. Bohužel náš vagón byl až na konci soupravy, ale stálo to za to. Široká, kožená křesla, která se dala sklopit, takže spaní bylo pohodlnější.

Ve 14:20 jsme se konečně dočkaly. Vystoupily jsme na nádraží v Malaze. Byl to „trochu“ teplotní šok, protože ve Francii byla Míše zima, v Barceloně jsme byly jen v klimatizované hale a tady nás najednou ovanulo 40 stupňové horko! Ale neměly jsme čas na svoje pocity – musely jsme najít, odkud jede příměstský vlak do Fuengiroly. Mají to naštěstí skvěle značené, takže jsme šly najisto. Jen jsem se musela v informacích zeptat, jestli si musím koupit jízdenku nebo jestli nám platí ta naše Interrail. Platila, takže jsme ušetřily skoro 8 Euro. A měly jsme to akorát vypočítané – ve 14:33 odjížděl vlak směr cíl naší dlouhé cesty – do Fuengiroly.

Cesta zpět z Malagy do Prahy

1.7.2016

Krásná dovolená u Aničky je definitivně na konci. Budíček máme dneska v 5:30. Aničky soused Fil nás odváží autem až na nádraží v Malaze, kde nás čeká zase odbavení jako na letišti.

nádraží Málaga
odjezd z Málagy domů

7:40 Jsme usazené ve vlaku na svých místech, Míša si hned vzala tablet a hraje si nějakou hru. Je před námi první asi 2,5 hodiny jízdy. Tajně doufám, že náš návrat bude bez stávek a jiných nesnází.

Rozdali nám sluchátka a pustili pohádku Ovečka Shaun. Míša je nadšená, většina osazenstva vlaku už méně. Jedeme rychlostí „jen“ 239 km/h. Než jsem to dopsala, je to už přes 300 km/h!!! Hučí mi v uších a nedá se pořádně psát.

8:50 Vjíždíme do Cordoby a na čas i odjíždíme.

9:44 Na monitoru ve vlaku se objevila mapa, jak to máme daleko do Madridu. Kromě jiného se tam ukázala i rychlost 271 km/h a venkovní teplota 27 stupňů.

Sedíme částečně odbavené v hale v Madridu. Vlak nám jede až asi za dvě hodiny. Je tu pěkný šrumec, zvlášť když se na tabuli objeví informace o nově přistaveném vlaku.

Sedíme ve vlaku do Marseille. Vzhledem k tomu, že je to francouzský vlak, tak to vypadá, že už opravdu nestávkují. Ale zatím jsme nevyjeli, i když je odjezd ve 13:25 a už je 13:26 – tak snad ….. Zavřely se dveře – huráááá, vyrážíme.

Nabrali jsme 16 minut zpoždění. V Marseille máme na přestup jen 46 minut. To jsem vážně zvědavá, co nás dneska na cestě čeká.

Jsme v Barceloně. Teoreticky bychom mohli zpoždění dohnat, protože tu je dlouhá čekací doba tak uvidíme… Vyrazili jsme nakonec o minutu později.

Překročili jsme španělsko-francouzské hranice.

V 18:15 bychom měli vyjet z Perpignanu, ale mám strach, že tu zase budeme trčet. Z vlaku na vedlejší koleji teď vytáhli policajti nějaké černochy… Ufff, tak ne – jedeme a dokonce jen s 2 minutovým zpožděním.

z okna TGV
západ slunce před Marseille

Do Marseille jsme dorazili s 20 minutovým zpožděním, ale noční vlak z Nice do Strasbourgu, kterým máme dál pokračovat, má stejně na příjezdu 50 minut zpoždění. Uvelebily jsme se na lůžkách, Miška hned usnula a …..

….. a ráno se na stejném nádraží zase probudila!!!!

 

2.7.2016

Nesnáším Francii! Celou noc se nás nikdo ani nesnažil informovat, co se děje. Od jednoho cestujícího jsem v noci zjistila, že je prý nějaký problém s lokomotivou!!! A to ten problém řešili celou noc? Ale prd! Ráno prostě jel další spoj do Strasbourgu, tak nás nechali zase přespat na nádraží! Jenže pak se nás samozřejmě do vlaku narvalo víc, než je dovoleno. Ve vlaku se musí sedět a hlavně – do toho Strasbourgu je to asi 10 hodin, takže stát někde v uličce se mi fakt nechtělo. Zeptala jsem se jednoho „povolaného“ na nástupišti, co mám dělat, když je vlak plný. Prý: „Hledejte!“ a potáhl z elektronický cigarety! Nakonec jsem vzteky bez sebe vlezla do prvních dveří a složila si kufr a tašky vedle záchodu a Míšu usadila na schodech. Ale za chvíli pro nás přišla jedna cestující, která s námi byla v noci v kupé a řekla nám, že se může do bistra i s bagáží. Tak jsme se přestěhovaly tam. Když šel kolem asi po hodině průvodčí, zeptala jsem se ho, jestli by neměl 4 místa (dvě pro nás s Míšou a dvě pro tu slečnu a její kamarádku). Zavedl nás zase do jedničky, kde snad tu cestu přečkáme už bez úhony.

Projeli jsme Lyonem a tady prší. To asi příroda pláče nad francouzskými železnicemi! Zlaté České dráhy, i když na ně nadávám.

10:00 Dijon – jedeme jinou trasou, než jsme měly jet v noci, tak ani netuším, jestli jedeme na čas nebo máme zase nějaké zpoždění. Ale stejně je to fuk. Teď jsem volala do ČD travel. Ze Strasbourgu jede osobní vlak do Offenburgu a odtud noční vlak do Prahy. Budu doufat, že tam budeme včas a že budou mít ještě místenky.

Ve Strasbourgu jsem zaběhla do informací, aby mi našli to spojení přes Offenburg. Kluk byl sice moc ochotný, ale jeho tvrzení, že mi dají místenky zadarmo, jako náhradu za ty neprojeté bylo fakt na nic. Koho by taky v Německu zajímalo, že Francouzi prostě nemakali.

Teď sedíme s Miškou v Offenburgu na nástupišti a čekáme snad na ten poslední vlak do Prahy..

Odpoledne jsme se hrozně nasmály – něco jsme si povídaly o jídle a Míša najednou říká, že se jí zdál sen, že je kosmonaut a nejí maso. Na vteřinu se odmlčela a pak řekla: „Tak to jsem byla určitě mrtvá!“

Přesně na čas přijel noční rychlík do Prahy. Miška to hned zalomila a spala až do Ústí nad Labem. Já nemohla vůbec spát, ale to bylo určitě tím, že jsme se konečně blížily k domovu.

3.7.2016

V 9:30 jsme dorazili na Hlavní nádraží v Praze.

 

Autor deníčku a fotek: Olga Bártová

Autor textu a úprav: Lubomír Kaplan

 

jízdní řády a ceny jízdenek

Vlakem do Paříže
Praha – Frankfurt vlak

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *